|
|
Dva přístupy ke vztahu vědy, umění a lidské přirozenosti. Aristoteles a Jean - Jacques Rousseau
Krutská, Ivana ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
1 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá filosofickými myšlenkami Aristotela a Jeana-Jacquese Rousseaua a jejich pohledem na vědu a umění. Snaží se z jejich pozic zodpovědět otázku, zda věda a umění vychází z lidské přirozenosti či nikoliv. Jejich odpovědi jsou velmi rozdílné. Podle Aristotela je věda pro člověka přirozená, protože pramení z přirozené lidské touhy po poznání. Stejně tak umění dle Aristotela neodporuje přirozenosti, protože je odvozeno z přirozené lidské schopnosti napodobovat. Podle Jeana-Jacquese Rousseaua však věda a umění lidskou přirozenost naopak kazí. Podle jeho názoru totiž nemůžeme lidskou přirozenost poznat pozorováním lidí okolo sebe, nýbrž pochopením toho, jak člověk žil původně, než se vlivem pokroku změnil. Vědu a umění do svého popisu původní lidské přirozenosti nezahrnoval a vnímal je jako součást zhoubného procesu, v němž s každým dalším vynálezem lidstvo přichází o svou prostotu z dob minulých. Rozdíl v jejich vnímání lidské přirozenosti tkvěl dle mého názoru i v tom, že Aristoteles pozoroval svět a na základě toho se vyjadřoval o lidské přirozenosti, kdežto Rousseau si vytvořil ideu lidské přirozenosti ve své mysli a na základě ní svět okolo sebe podrobil ostré kritice. Účelem této práce však není posoudit, který z filosofů o vědě, umění a lidské přirozenosti soudil...
|
|
|
Spor o charakter lidské přirozenosti v konfucianismu
BERNAS, Jan
Bakalářská práce se zabývá sporem o charakter lidské přirozenosti v konfucianismu. Hlavní myslitelé, kteří se zabývají tímto tématem se nazývají Konfucius, Mencius, Sün-c´ a Ču Si. Tato práce se zaměřuje na jednotlivé filosofické směry v čínské filosofii. Nejdůležitější směr je konfucianismus, jelikož z něj vychází hlavní myšlenka této práce. Dále práce charakterizuje zmíněné filosofy a interpretuje jejich myšlenky a výroky týkající se lidské přirozenosti. Tudíž lze říci, že cílem práce je tak interpretace výroků daných myslitelů.
|
|
|
Ctnosti podle Piepera
Tomiczková, Hana ; Fošum, Jan (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
1 Bibliografická citace Ctnosti podle Piepera [rukopis]: bakalářská práce / Hana Tomiczková; vedoucí práce: MUDr. Jan Fošum, Dr. theol. -- Praha, 2022. -- 59 s. Anotace Tato bakalářská práce se zabývá ctnostmi a jejich pojetím německým filosofem 20. století Josefem Pieperem. Práce se zabývá otázkou, proč jsou ctnosti základem etiky a proč jsou nezbytným předpokladem pro dobrý život ve smyslu naplněného lidského bytí. V první části práce bude v samostatných kapitolách popsáno sedm základních ctností, jejich podstata a vnímání Josefem Pieperem. Na to navazuje v závěrečné kapitole reflexe dalších autorů, jak starších, tak současných. Závěr je věnován reflexi, jaké možnosti ctnosti dnešnímu světu nabízí a čím by mohly být pro dnešního člověka přitažlivé. Klíčová slova Ctnosti, moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost, víra, naděje, láska, blaženost.
|
|
|
"Where were you when I laid the foundation of the earth?" Job, Giovanni Pico della Mirandola, Blaise Pascal, Friedrich Nietzsche. - The Question of Human Being as an Answer to it
Lentvorský, Marek ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Pinc, Zdeněk (oponent)
Predložená diplomová práca sa venuje problematike otázky po bytnosti človeka v historicko-dejinnom priereze od "biblických" čias, cez renesanciu až po Nietzscheho, v spojení s výkladom Nietzscheho vzťahu k Starému zákonu a možných interpretácií Tak vravel Zarathustra. Vychádzam z otázky, ktorú Hospodin kladie Jóbovi na jeho otázky, tj. vychádzam z protiotázky: "Kde si bol, keď som kládol základy zeme?"1 a touto (proti)otázkou sa nechávam viesť celou prácou. Na začiatku sa snažím vymedziť otázku a pochopiť to, čo otázka je a čo pre nás znamená; neskôr sa snažím po zohľadnení otázky otázku aplikovať na variácie Jób, Mirandola, Nietzsche. Kľúčové slová Nietzsche, Jób, Mirandola, Pascal, Biblia, Starý zákon, Otázka, Bytnosť, Človek 1 Job 38,4.
|
|
|
Vztah lidské přirozenosti a obce
Hexner, Adam ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Kosek, Jan (oponent)
Vztah lidské přirozenosti a obce Centrálním tématem předkládané práce je společnost, jakožto entita pečující o právo a spravedlnost, ve vztahu k lidské přirozenosti. Problematika je sledována u tří vybraných autorů: Aristotela, Davida Humea a Friedricha A. Hayeka. Podle každého z nich společnost není nepřirozená, ale vzniká jistým přirozeným či spontánním procesem. Všichni tři jsou také kritiky teorií společenské smlouvy. Práce se postupně věnuje každému ze zmíněných myslitelů, místy je přikročeno k jejich porovnání. Interpretován je vždy popis vzniku a vývoje společnosti, pojem přirozenosti a povaha člověka a funkce vlády a zákona, popřípadě principu spravedlnosti ve společenství. U každého autora je pak výklad přizpůsoben jeho specifickému zdůvodňování. Je tak reflektován Aristotelův teleologismus, Humeův morální sentimentalismus a Hayekův důraz na iracionálnost a spontaneitu. Přes rozdílnosti však představení tří osobitých přístupů poskytuje relativně jednotný a originální pohled na vztah lidské přirozenosti a obce.
|
|
|
Lidská přirozenost u Benedicta de Spinozy
Haiklová, Markéta ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Tato práce je členěna do několika části. V teoretické části této práce bylo pojednáno o Spinozově pojetí substance, substanciálních atributech a o modu rozlehlosti a myšlení. Tato teoretická část byla přípravným stupněm pro následující postup práce, kde jsme si stanovili za úkol vymezení lidské přirozenosti ve Spinozově Etice. V kapitolách zabývajících se lidskou přirozeností, k nimž, jakožto přípravná část, patří i kapitola pojednávající o rozumu, paměti, představách a trojím druhu poznání, byla představena naše teze "dvojí přirozenosti", vyplývající z rozlišení adekvátního a neadekvátního poznání. Tohoto vymezení bylo užito jakožto předpokladu pro vlastní interpretaci, vztahující se k problému paralelismu/dualismu modu myšlení a modu rozlehlosti, který vyvstává v V. oddíle Etiky, kde se tematizuje zánik lidského těla a věčna část lidské mysli.
|
|
|
Schopnost sebevraždy a její důsledky pro tematizaci člověka
Janoško, Daniel ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Autor: Daniel Janoško Název práce: Schopnost sebevraždy a její důsledky pro tematizaci člověka Abstrakt Cílem této práce je v první řadě analyzovat schopnost záměrného ukončení vlastního života, která by podle předpokladu její lidské exkluzivity v rámci živočišné říše a současné univerzality v rámci lidského druhu měla představovat bohatý zdroj pro odhalení již známých i potenciálně zcela nových aspektů lidské přirozenosti a podmíněnosti. Schopnost sebevraždy z tohoto důvodu neanalyzujeme z dominujícího hlediska morální flosofe, nýbrž z perspektivy přísněji flosofcko-antropologické. Na základě propojení flosofcké (Scheler, Heidegger, Landsberg, Jaspers, aj.) a empiricko-antropologické literatury se pokoušíme zodpovědět otázku lidské výlučnosti schopnosti sebevraždy. Záměrem této analýzy je potom nalézt podstatné aspekty této výlučnosti, z nichž by bylo možné vyvodit praktické důsledky pro další flosofcké tematizace člověka. Jako nejzásadnější z nich se ukazuje být vědomí vlastní konečnosti, jehož důsledný rozbor poté odkrývá další aspekty přirozenosti a podmíněnosti člověka, jako je například specifcky lidský pospolitý způsob bydlení, snaha člověka o materiální a duchovní přetrvání v podobě kulturních statků či na vděčnosti založená lidská láska k bližním i ke světu jako takovému. Klíčová slova...
|
|
|
The Humanist Virtuoso : počátky, idea a ilustrace experimentální filosofické antropologie v Traktátu o lidské přirozenosti Davida Huma
Kunca, Tomáš ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Pinc, Zdeněk (oponent) ; Zika, Richard (oponent)
PhDr. Tomáš Kunca The Humanist Virtuoso: Počátky, idea a ilustrace experimentální filosofické antropologie v Traktátu o lidské přirozenosti Davida Huma UK FHS, Praha 2013 Předložená práce je prvním krokem na cestě představit Davida Huma jako "THE HUMANIST VIRTUOSO", tedy toho, kdo jako první zformuloval ideu experimentální filosofické antropologie na základech "vědy o lidské přirozenosti" a v Traktátu o lidské přirozenosti ji také realizoval. Předběžné a pracovní zdůvodnění relevance výkladu Huma jako nositele ideálu HUMANIST VIRTUOSO realizuje ve třech krocích, jednak prostřednictvím výkladu počátků Humovy filosofie, představení ideje Humovy "vědy o člověku" jakožto experimentální filosofické antropologie a ilustrací "provozu" této vědy při analýze vášní ve 2. knize Traktátu. Při výkladu počátků Humovy cesty k experimentální filosofické antropologii práce dokládá, že učinil již za studií zkušenost jak s britskou tradicí experimentální filosofie, tak s newtonovskou tradicí matematické filosofie a nepochybně byl vystaven i tlaku ideálu CHRISTIAN VIRTUOSO. Do podrobností předvádí souvislosti Dopisu lékaři jako prvního textu, kde je patrný obrat ke studiu lidské přirozenosti jako základu, na němž by měla stát celá morální filosofie (celek věd o člověku). Z dopisů předcházejích vydání Traktátu ukazuje,...
|
|
|
Homosexualita a učení katolické církve
Mikita, Peter ; Vopřada, David (vedoucí práce) ; Mohelník, Tomáš (oponent)
Předkládaná diplomová práce s názvem Homosexualita a učení katolické církve je kritickou analýzou fenoménu homosexuality v učení katolické církve z dogmaticko-morálního i antropologického, resp. teologicko-etického hlediska v diferencovaném kontextu řešení tzv. neregulérních a složitých životních situací v intencích apoštolské exhortace papeže Františka O lásce v rodině, Amoris laetitia. Konfrontuje jednotlivé moderní antropologické přístupy k teoretickým i praktickým otázkám souvisejícím s homosexuální orientací, s důrazem na míru jejich kompatibility s dogmatickým rámcem církevní nauky, vymezeným církevními dokumenty. Ptá se po konformním i akceptovatelném řešení pozitivního začlenění homosexuality do integrálního osobnostního rozvoje křesťana praktikujícího katolickou víru.
|
|
|
Případ Rousseau: utváření jedné existence
Kojanová, Anna ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
V této diplomní práci jsem vycházela z pozdního díla Michela Foucaulta (Courage of truth, Fearless speech) a zkoumala jsem, jaký vliv může mít pravda a pravdomluvnost jako aktivita na sebeutváření jedince (Užívání slastí, Péče o sebe), konkrétně na sebeutváření Jeana-Jacquese Rousseaua, jenž je zachycené v jeho autobiografických dílech (Vyznání, Dialogy: Rousseau, Soudce Jean-Jacquese, Sny samotářského chodce). Ve své práci jsem se snažila určit, za jakou pravdomluvnou osobu by mohl být pokládán (prorok, mudrc, učitel, parrhesiastés či kynik). Abych toho mohla dosáhnout, čerpala jsem i z jeho dalších filosofických děl a ze sekundární literatury (Rozpravy, Esej o původu jazyků, Společenská smlouva, Emil aneb o výchově, Dopis d'Alembertovi, Jean-Jacques Rousseau, Transparency and Obstruction) a hledala jsem důkazy o jeho skutečné povaze a myšlení, které jsem následně s pomocí Vyznání dávala do souvislostí. Klíčová slova: Pravda, parrhesie, odvaha k pravdě, parrhesiastés, kynik, sebeláska, falešné mínění o sobě, srdce, vášně, představivost, lidská přirozenost, společenské nerovnosti.
|
host ::
RSS.